Nejen devítková zkouška

Co že to je ta devítková zkouška? Dinosaurus. Je to vlastně zjednodušený způsob kontroly výpočtu při písemném dělení. Pan učitel Biskup nás ji naučil někdy v sedmé třídě na základní škole Úvoz v Brně. Spočívá v tom, že se spočítá ciferný součet pro dělenec, dělitel, zbytek i výsledek a s těmito čísly se provede výpočet. Pokud sedí, sedí i ten kontrolovaný složitý výpočet. (Pan učitel byl zřejmě dost iniciativní a šel nad rámec osnov, takže nás asi není moc co nás to naučil a ještě jistě míň, co to pamatujeme.) Později na gymplu jsme používali logaritmické tabulky a logaritmické pravítko. A dnes se použije kalkulačka na mobilu. Nakonec proč ne. Logáro už snad vezme do ruky jen nějaký hodně skalní staromilec, ručně dělit na papíře s tužkou už nebude nikdo. Takže devítkovou zkoušku už nikdo potřebovat nebude. Pan učitel Biskup byl zástupcem ředitele, takže bezpochyby bych mu měl říkat soudruh učitel, což bylo ostatně tehdy oficiální oslovení učitele na základní škole. Jenže pan učitel Biskup byl pan Učitel a soudruh užívám obvykle jako nadávku nebo označení výrazného levičáka. Takže pan Učitel Biskup. Kromě matematiky učil hudební výchovu. To na začátku hodiny vytáhl housle a zpívali jsme. Někdy taky vyprávěl, třeba jak Mozarta zkopal ze schodů salzburský arcibiskup, jindy nám pouštěl hudbu méně známých skladatelů, třeba Zelenku.

Odpusťte odbočku, úvaha o oslovení učitel/soudruh mi připomněla jiného pedagoga. To bylo už na gymplu v Husovicích, kde nás dějepis a zeměpis učil profesor Matějík. Toho jsme samozřejmě oslovovali pane profesore a že to byl pan profesor. V antikvariátě za svoje kupoval stará čísla National Geographic, aby nám pak v zeměpise mohl ukázat, jak to v jiných zemích vypadá. Měl svůj vlastní způsob vyjadřování, který jsme s gustem napodobovali. Evidentně jsme ho všichni ctili a hluboce si ho vážili. Jaké bylo moje zděšení, když jsem se po maturitě doslechl, že pan profesor už na škole není. Odešel na techniku na katedru marxismu-leninismu. Měl to zapotřebí? Nejspíš ho oslepila představa, že bude ne středoškolským, ale vysokoškolským profesorem, tedy asistentem. Škoda.

Abych se vrátil k matematice. Na Facebooku se mi každou chvíli objeví nějaký početní příklad, obvykle se dá bez problému vypočítat z hlavy. Ten, kdo ho tam však dal, ho zřejmě považuje za obtížný, proč jinak by ho tam dával. A to nezmiňuji příklady, kde nejde o nic jiného, než že násobení a dělení mají přednost před sčítáním a odečítáním. V druhé a třetí třídě jsme drilovali násobilku. Výsledek je ten, že nad násobením malých čísel nemusím vůbec přemýšlet, z hlavy to vyskočí ihned. Ono je to celkem užitečné poměrně často. Možná ne pro každého, ale odhaduji, že pro hodně lidí. Má smysl drilovat malou násobilku a další věci? Nemohu se zbavit dojmu, že má.