DNA databáze

Před lety zahrnovaly Seniorské hry v Kalifornii i šerm. Registrační poplatek byl poměrně vysoký, ale zase jsem kromě medaile (tu jsem si musel vyšermovat) dostal triko, pak snad ještě něco a k tomu krabičku, ve které byla plastiková zkumavka s uzávěrem. Už bych ji málem vyhodil, ale paní, která závodníkům vydávala jejich náležitosti, projevila o krabičku značný zájem, a tak jsem si ji raději nechal. Doma jsem si přečetl návod, plivl do zkumavky, zkumavku zašrouboval, vložil do obálky a odeslal. O firmě, jejíž jméno bylo na obálce, jsem toho moc nevěděl: 23andMe. Pak mi začaly chodit emaily s upozorněním, a tak jsem se u firmy zaregistroval. Na svém účtu jsem pak objevoval zajímavé věci ohledně svého zdraví. Tak třeba teď vím, mám vysoké riziko lupénky. Naopak pokud jde o rakovinu prostaty, jsem na tom líp než většinová mužská populace, která má riziko 16 procent, já pouhých 8 procent. Rizika dalších chorob jsem od té doby pustil z hlavy.

Bývalý kolega jen nespokojeně kroutil hlavou, když jsem se o 23andMe zmínil. Firma je podle jeho mínění propadák. Už by dávno zanikla, kdyby její CEO nebyla náhodou manželkou jednoho ze zakladatelů Googlu. Když je zle a věci jdou z tlustého do tenkého, Google přisype něco peněz a jede se dál. Nepřel jsem se, i když jsem musel přiznat, že zkoumané otázky, na kterých chce firma budovat genetické souvislosti, mi přišly dost často banální a vyvolávaly ve mně podezření, jestli se tam nedělá tak trochu výzkum pro výzkum.

Zaujalo mě však srovnání genomu a vyhledávání příbuzných. Samozřejmě mi našli spoustu bratranců a sestřenic z pátého a dalšího kolene. Ale taky mi našly příbuzného, se kterým máme společného pradědečka. Jeho rodiče jsem před lety potkal, takže nešlo o žádné velké překvapení. Taky mi našli v Německu sestřenku, se kterou máme společného předka, mého pradědečka a jejího prapradědečka. Babiččin bratr odešel kdysi z Letovic do Plavna a usadil se tam. Jeho pravnučka se před časem objevila v seznamu mých příbuzných. Nerozlousknutá zůstala paní z Minnesoty, jejíž příbuzní bydleli ve vesnici u České Třebové a zřejmě měli blízko k mému předkovi, co se narodil v Ústí nad Orlicí.

Trochu matoucí bylo, že několik mých příbuzných se našlo v Rusku. Nejdřív mě to zarazilo, ale pak mi to secvaklo. Třikrát mě v matrikách udivilo, že několik mých prapradědečků nemělo známého otce. Dlouho jsem to bral tak, že to prostě s morálkou v dřívějších dobách nebylo úplně tak, jak se traduje, a že si příroda prostě nenechá poroučet. Ale pak jsem si uvědomil, že v době napoleonských válek, kam spadalo narození mých předků bez známého otce, se na Moravě vyskytovala francouzská armáda a ruská armáda cara Alexandra. Že by tedy tohle byl důvod, proč mám v Rusku nějaké vzdálené příbuzné?

Vloni v říjnu firma 23andMe oznámila, že se jí dostal do kožichu nějaký hacker a z firemní databáze ukradl data zákazníků. Změnil jsem si heslo, i když si nebyl jistý, jak by se daly údaje o mém pravděpodobném onemocnění nějak zneužít. Pojišťovnu by to snad mohlo zajímat, ale ještě někoho? 23andMe se k problému nepostavila čelem a prohlásila, že si za to můžou lidi sami, když mají stejné heslo na více webovkách. Jenže těch poškozených bylo podle interního vyšetřování 6,9 milionu. Hloupá výmluva akorát lidi naštve, jak dnes už ví třeba i jistý Jurečka.

Že DNA analýza už pomohla z vězení řadě falešně obviněným, je celkem znám věc. Na druhé straně se rozvíjí obor, kterému se říká forensní genealogie. Ten se neobejde bez velkých databází DNA, jako má například 23andMe. A dopadení vraha přezdívaného Golden State Killer patří jendoznačně k úspěchům forensní genealogie. Ale o tom příště.