Kolik řečí znáš...

¨

Lidé z méně početných národů to mají složitější. Se svým rodným jazykem nevystačí a pro komunikaci se světem se musí naučit ještě nějaký další jazyk. Vzhledem ke své dominanci ve střední Evropě to v době mého mládí byla němčina. S rozvojem informatiky a počítačů však rychle nabyla na důležitosti angličtina. S tu se nakonec domluvíte všude, tedy skoro všude. (V létě ve Francii jsem byl rád, že jsem věnoval nějaký čas a úsilí francouzštině,, a domluvil se i mimo hotelovou recepci.) Nedávno přišel do českého parlamentu nějaký důležitý dokument. Byl ovšem v angličtině. Výsledek? Vůbec se neprojednával, protože ne všichni čeští poslanci si ho uměli přečíst.

V dobách mého mládí můj zaměstnavatel Ústav analytické chemie ČSAV podporoval výuku němčiny a angličtiny, to byla výhoda. Později jsem se chtěl naučit i jiné jazyky, hlavně španělštinu. Tady se ukázal jako skvělý systém Pimsleur. Jako když se učí dítě mluvit: žádné časování, žádné skloňování. Všechno se nakonec poskládá dohromady. I když je pravda, že v jisté mírně pokročilé fázi bych systém docela uvítal.

V Mexiku jsem byl schopen se domluvit, po zvládnutí devadesáti půlhodinových lekcí to je docela prima. Líbí se mi všelijaké reklamy na jazykové kurzy. Podle reklamy budete cizím jazykem mluvit za N hodin, kdy to N je obvykle dost malé číslo. Na nějaké Dobrý den, Děkuji, Nashledanou apod to stačit může, ale to rozhodně není zvládnutí jazyka. Hlavní je, abyste si ten kurs koupili. (Ona stejně většina lidí to po pár lekcích zabalí.)

Když se člověk nakonec je schopen v cizím jazyce rozumně vymňouknout, zůstává jeden problém: těžký cizí přízvuk. Ona se totiž musí přizpůsobit i huba. Samozřejmě i hlava. To jde nejlíp v dětství. Jak překročíte pubertu, už se cizího přízvuku nejspíš nezbavíte. I když říkal mi jeden známý, který před příchodem od Ameriky žil řadu let v Německu, že nakonec mluvil německy bez přízvuku. V angličtině je to horší a ze svého přízvuku si těžkou hlavu nedělám. Slyšel jsem před časem v rádiu nějakého pana profesora původem z Číny, který tvrdil, že on si chce svůj čínský přízvuk ponechat, protože nechce přijít o svou identitu. On samozřejmě věděl, že to nepůjde a že se jen vymlouval. Jak kdosi trefně poznamenal: čínští studenti jsou schopni se naučit celý TOEFL zpaměti, ale do vyjadřování se v angličtině to má hodně daleko. Díky latině jsme oproti nim v jisté výhodě. 

Když jsem mohl mluvit španělsky v Cancunu, tak proč ne i jinde? Před léty jsme hrávali indoor soccer, tedy česky nejspíš sálový fotbálek. Po utkání jsme vždycky na chvíli sedli a vykládali. U mého stolu se španělsky bavili Mexičan s Brazilcem. Tak jsem se přidal. Ti chlapci ze mě měli takovou srandu! No jo, v běžném životě měli se svou nedokonalou angličtinou občas problém a teď je tady někdo s nedokonalou španělštinou, komu to mohli dát sežrat. Tehdy jsem přestal udržovat svou španělštinu a pustil jsem ji.

Před časem jsem se pustil do francouzštiny. Pimsleur má pět úrovní, každou o třiceti lekcích. Problém tam ovšem je ten, že než se člověk propracuje na konec pětky, leccos z druhé úrovně zapomene. Pak jsem jel do Itálie a pustil jsem se do italštiny. A letos francouzské katedrály, tak by bylo dobré tu francouzštinu zase trochu oprášit. Šok. Já ji dokonale zapomněl. Věnoval jsem se jí intenzivně, vracela se celkem dost rychle, takže nakonec jsem se ve Francii domluvil, ale bezpochyby jsem teď zas dokonale zapomenul italštinu. Budu je muset nějak oprašovat paralelně. A to bych si rád ještě trochu rozvzpomenul i na svou španělštinu.