Notre-Dame d'Amiens

Katedrála Notre-Dame d'Amiens v Amiens je úchvatná. Jako většina francouzských katedrál je zasvěcena Panně Marii. Postavili ji v poměrně krátkém čase: začali v roce 1220 a stavbu dokončili během půl století. Vtipálek řekne, že tímhle tempem se dnes staví i u nás, ale s tehdejšími technologiemi to šlo vlastně ráz naráz. Hlavní loď má výšku 42,5 m a objemově by se do katedrály vešla pařížská Notre Dame hned dvakrát. Na rozdíl od katedrály v Laon zde není galerie, pouze triforium, ale i bez ní se hlavní loď vytáhla do úchvatné výšky.  Samozřejmě se na katedrále pracovalo i později, jak dosvědčuje například umně dekorovaná roseta v průčelí: flamboyantní gotika, česky možná spíš dekorativní gotika se totiž objevuje až později, snad v patnáctém století. (Žebrová klenba v Praze u svatého Víta nebo v Praze u svaté Barbory je taky toho druhu.)

Portál se spoustou soch je naprosto úchvatný. Nahoře řada starozákonních králů. V Paříži podobné královské řadě dav pozurážel hlavy.  Koruna na hlavě, to musí být francouzští králové, pryč s nimi.  Jestli stejně dopadli i králové nahoře na  katedrále nevím. Některé sochy ani jejich hlavy však nevypadají, jako by na ně pršelo několik století, u některých si nejsem tolik jistý.  V tympanonu nad hlavním vchodem Poslední soud. Mrtví vylézají z rakví a Kristus je soudí. Doleva jdou ti, co budou spaseni, doprava ti, co propadli peklu. A už si je čerti a čertíci odvádějí a strkají je do chřtánu velryby, či spíš možná blíže neurčené pekelné stvůry. A z tlamy ještě čouhá pekelníkova ruka, jak si hříšníka stahuje dovnitř. Tohle mělo věřící varovat. Zajímavé, že podobně jako v knihách, divadle i umění, ti hříšníci jsou mnohem zajímavější než ti poněkud nudní, vždy správně si počínající vzorňasové.

Do Amiens jsme dorazili pozdě odpoledne. Hotel kousek od katedrály, takže zvenčí ji můžeme nafotit a nafilmovat, vnitřek si necháme na zítřek. Katedrála uchovává vzácnou relikvii: hlavu Jana Křtitele. Tedy domnělou hlavu Jana Křtitele. Ve výzdobě katedrály proto odvolávky na Jan Křtitele nemohou chybět. Nechybí samozřejmě ani Salome, jen řezbář se soustředil na její vnější projevy, a tak nespatřil to, co zahlédl Karel Kryl, ten viděl hlouběji.

Nápisy všude jsou ve francouzštině. Jen na kasičce se objeví pod francouzským textem i anglicky: Na amienské chudé. No vida, jak jde o peníze, tak se místní dokonce naučí anglicky, říkám si s lehce sarkastickým úsměvem. Jenže pak narazím na pamětní desku děkující anglickým a irským padlým v první světové válce. A o kus dál americkým. A tamhle se děkuje novozélandským padlým a o tam zase australským. Anglický text následuje francouzský překlad. Ten záběr na kasičku pro chudé jsem nakonec do videa nedal.

V katedrále byl při naší návštěvě neobvyklý ruch. Skupiny turistů s průvodcem vystřídali místní, někteří v černém. Před oltář přinášejí zřízenci další a další květiny. Pak se na židlích objeví sešitky se jménem a fotografii. Za chvíli bude mít pohřeb místní celebrita. Možná zpěvák, možná sportovec. V hotelu se zeptám recepční, co jí říká jméno zemřelého. Dvacetiletá slečna zaloví v paměti, pak jen zavrtí v hlavou. Na internetu se pak dovím, že zemřelý byl místní fotbalista a umřel, když mu bylo padesát sedm. Ale fuj, tak brzo by se umírat nemělo.