Ptáčci zpěváčci

Jako městské dítě jsem znal jen pár ptáků, po hlase jsem poznal leda tak kukačku. Později jsem zkoušel štěstí v biologických olympiádách. V šesté a sedmé třídě to byla jen soutěž družstev, kdy jsme byli každý v týmu specialista na něco, já měl v referátu stromy. V osmé třídě už soutěžili i jednotlivci a z jejich výsledků se spočítal výsledek pro soutěž družstev. Tehdy se najednou mezi obvyklými úkoly jako byly identifikace kvítek a větviček stromů objevily nahrávky zpěvu ptáků. Nejlepší z nás prý správně určil jen pět z deseti ptáků. To bylo brněnské městské kolo  na vesnici snad děcka znají ptáky líp.

Po letech jsem si koupil cédéčko Ptáci našich měst a vesnic. Hlasy čtyřiceti ptáků s přidaným vyprávěním. Zjevně šlo u mě o jakýsi podvědomý dluh z dřívějška, ale nejen to. V té době jsem totiž už byl hluchoun a slyšel jsem jen díky čtyřiadvaceti drátkům nejprve v pravém uchu, pak na obou stranách. Doporučenou rehabilitaci jsem tehdy  zahájil na českých audioknihách, pak jsem přidal anglické s americkou angličtinou, pak s angličtinou britskou. V muzice jsem se začal pohybovat s větší jistotou, nejspíš díky Beethovenovým piano sonátám, tak proč nezkusit ptáky? Dokážu je rozeznat podle zpěvu? A k mému překvapení ono to šlo. Jak se zlepšovala moje úspěšnost, klesala naopak moje motivace. Proto asi nepřekvapí, že se mi už nepodařilo rozeznat od sebe podle zpěvu třeba rehka zahradního a rehka domácího, ale i tak jsem si rozšířil obzor. A umíte si představit moje překvapení, když jsem šel v Brně po České a najednou slyším nad sebou hejno rorýsů? Radost jedna: já je slyším. Radost dvě: já je poznám.

Nestálo by za to rozšířit svoje pole působnosti dál? Když vyjdu v Kalifornii ze dveří, vítají mně hlasy ptáků. Jenže já je nepoznám ani podle peří ani podle zpěvu. Pořídil jsem si tedy CD s nahrávkami hlasů amerických zpěváčků, ale ony jsou to tři CD a zahrnují ptáky od Maine až po Kalifornii. V té spoustě hlasů jsem se rychle a dokonale ztratil.

A tento týden jsem narazil na jakési elektronické udělátko jménem BirdWeather. Má rozeznat ptáky, nahrát je a z databáze čtyř tisíc opeřenců vybrat, který z nich to zpíval. Zařízení jsem našel na Facebooku, ale po opakovaně špatné zkušenosti tam už nic neobjednávám, jen se vždycky pak podívám na Amazon a co mě zajímá, objednám tam. Totéž jsem učinil i teď. Když to nebude ono, půjde to aspoň celkem snadno vrátit. Druhý den dorazil velký balík. Kromě zásoby kávy tam byl i BirdWeather. Podle návodu jsem nainstaloval na iPhone doprovodnou aplikaci a strčil dovnitř baterky. Ráno jsme opatrně vynesl zařízení ven a odpoledne se dívám na iPhone: ono to za pár hodin zaznamenalo za barákem dvacítku různých druhů ptáků. První byl oak titmouse, latinsky Baeolophus inornatus. Má i české jméno: sýkora šedohnědá. A teď zase kalypta růžovohlavá. Tu znám, my jí normálně říkáme kolibřík, kde se vzala ta kalypta? A proč má ve jméně po L ypsilon, když není ve vyjmenovaných slovech? Nejspíš proto, že latinsky se jmenuje calypte, kde už ten ypsilon je. Strakapoud kalifornský? Toho neznám. Hrdlička zahradní? Tak tu umím, ty tady jsou. Stejně jako lesser goldflinch, tedy latinsky Spinus psaltria. Toho znám, před časem jsme dva natočil, jak pili vodu z bazénku. Jmenuje se nějak česky? Prý čížek mexický. A koho je tady slyšet nejvíc? Bezkonkurenčně chestnut-backed chickadee (Poecile rufescens), česky sýkora hnědohřbetá a Bewick's wren (Thryomanes bewickii), česky střízlík pokřovní. Zdá se, že mám aspoň na chvíli dobrou hračku. A kdo si hraje, ten nezlobí.