Tapiserie v Bayoux

Tapiserie v Bayeux prý tak úplně tapiserie není, do značené míry je to "jen" výšivka. Je skoro sedmdesát metrů dlouhá (68,38 m) a zobrazuje cestu Viléma Dobyvatele na anglický královský trůn. Ono se mu nejdřív říkalo Vilém Parchant, tedy když zrovna nebyl nablízku. Pak se ta přezdívka, jak jeho moc rostla, používala čím dál míň. Údajně si ho zvolil jako následníka anglický král Eduard, který neměl dědice. Těch uchazečů o trůn bylo ovšem víc. Norský král Harald Hardrada a anglický vévoda Harald Godwinson. Ten druhý Harold snad v Normandii odpřisáhl, že se vzdá královského trůnu (tapiserie neříká, o jakou přísahu šlo, ale ze souvislostí je to patrné), po Edvardově smrti se však králem stal. Vilém začne stavěl flotilu pro invazi do Anglie. Nelení ani Harald Hardrada. Dopluje do Anglie, král Harold se svým vojskem ho usilovným pochodem na sever zaskočí a porazí u Stamford Bridge. Ale to už je Vilém v Anglii, konečně se dočkal příznivého větru, a plení Anglii. Harold se dalším usilovným pochodem přesune na jih a když jeho uondané voje, tedy bez těch, co byli ještě uondanější, dorazí k Hastingsu, dojde zde 14. října 1066 k bitvě. Válečné štěstí je vrtkavé, už už se roznesla zpráva, že Vilém v boji padl. Vilém si strhne helmu, objíždí bojiště a z plna hrdla řve: "Já žiju!" V boji byl naopak padne král Harald, snad zasažený šípem do oka a je dobojováno. Teď jen ještě pobít co nejvíc prchajících a dorazit zraněné. Nejspíš nechybělo ani zobrazení Vilémovy korunovace, ta však byla patrně na chybějících šesti metrech. Tolik tedy až na kost oholená zkratka, co ukazuje Bayeuxská výšivka. Tak dobře, Bayeuxská tapiserie.

Tapiserii nechal podle všeho zhotovit v Anglii biskup Odo jako dar pro krále Viléma, i když tradice praví, že je to dílo královny Matyldy. Osud měla docela pohnutý, několikrát se ztratila, několikrát byla použita nedůstojně. Dnes je v muzeu v Bayeux v tmavé místnosti ve vitríně. Platí zde přísný zákaz focení a filmování. Leckterý turista by zřejmě fotil s bleskem, z fotky by nic díky odrazu ve skle stejně nic nebylo, ale tapiserii by to neprospělo. Proto jsem se zákazem snadno smířil, zvlášť když o patro výš je tapiserie ofocená.

O patro výše se fotit a filmovat smí, ale co vzít dřív a co potom? Samozřejmě všechno od začátku a pěkně popořádku. Ale co nasnímat a co nechat být? Sem se vejde jen pár fotek a do videa, aby divák uprostřed válečné vřavy neusnul, se toho taky nedá moc dát. A co tady ty zajímavé modely okolo, ty nechat být? Tady se hezky a názorně staví katedrála. Mám jí čtenářům a divákům zatajit? Při filmování to není problém. Ale když dojde na stříhání… Co se to v obraze děje? Vojáci zapalují barák. Jací vojáci? A čí barák? bez vysvětlení. Asi bych měl zmatenému divákovi prozradit alespoň ta nejzákladnější fakta. Vyprávění na tapiserii občas, občas se věnuje věcem dost nepodstatným. Hodování? A že jídlo na stolech žehnal biskup Odo? Když byla zadavatelem, tak to vlastně tehdy bylo důležité, jen dneska nás to zas tak moc nezajímá.