V Saqqaře nejsou jen pyramidy

Saqqara je nekropole, nebo chcete-li pohřebiště, kousek od někdejšího staroegyptského administrativního centra Memphisu. Ten ovšem leží na východním břehu Nilu, zatímco Saqqara je na břehu západním. To platí vlastně skoro o všech pohřebištích. Na západ od Nilu je poušť, tam někde se odehrává posmrtný život a zesnulým se tehdy říkalo Zápaďáci. První, čeho si v Saqqaře všimnete jsou prodejci suvenýrů. Ti jsou ještě horší než toulaví psi, jak poznamenala Melinda Hartwig v jedné ze svých přednášek o starém Egyptě. Prodejci mají zkušenost, snadno odhadnou, u koho mají naději, a toho se pak drží jako klíště a nepustí. Můžete zalézt do hrobky, oni si na vás počkají. Zalezete do druhé a kdo na vás čeká venku, sotva vylezete ven? Slabší nátury nakonec nevydrží a obchodníci je poznají už nadálku.

První hrobka, kterou jsme navštívili, patřila Maye, což byla Tutanchamonova kojná. Maya si vydobyla na královském dvoře významnou pozici, proto ta parádní hrobka.

Egypt je známý svými pyramidami. První pyramidu dal postavit faraon Džoser nebo chcete-li Zoser. On ji tedy stavěl královský architekt Imhotep. Faraon byl jako filmový režisér: na všechno měl svoje lidi. Vezíra, velekněze, stavitele, léčitele. Jenže za Džosera všechny tyhle funkce zastávala jedna osoba: Imhotep. Jestli ten měl na všechno lidi, o tom nejsou žádné záznamy. Historicky se o něm moc neví, v průběhu času však byl uznáván víc a víc, až se z něj stal starořecký bůh přes zdravotnictví Asklepios. V té době se zemřelí pochovávali v v hranolovitých stavbách, kterým se říkalo mastaba. A Imhotep zřejmě přišel s nápadem, dát na jednu mastabu další, o něco menší, a pak ještě jednu menší a tak dál, až vzniknou jakési schody, po kterých vystoupí faraon na nebesa. Vznikal tak stupňovitá pyramida, ve své době to byla nejvyšší stavba na světě. Pak ji překonala Cheopsova pyramida, Eifelovka, Empire State Building, budova pojišťovny v Chicagu, jeden čas byl nejvyšší mrakodrap v Taipe, hlavním městě Tajwanu, teď snad vede na pár let nějaký barák v Dubai. Pod Džoserovou pyramidou je spleť chodeb, dlouhá prý několik kilometrů. Jenže skoro po pěti tisíciletích se nedá všude jen tak snadno projít. Dnes se dá do pyramidy vstoupit z jižní strany. Kolem pyramidy je spousta staveb, chrámů i velké prostranství pro Heb Sed festival. Ten se původně konal třicet let po nástupu faraona na trůn, a faraon měl v něm dokázat, že je stále fyzicky při síle a je schopen vládnout Egyptu.

Džoserova pyramida byla nejvyšší, uvnitř se však nedostalo na žádnou výzdobu. To bylo obvyklé po dlouhou dobu, až nakonec Unas, poslední faraon páté dynastie, si dal postavit pyramidu s výzdobou uvnitř. Dnes pyramida vypadá zdálky jako hromada štěrku, hlíny a písku. Jen na pár místech se dá poznat, že tomu tak není. Zato uvnitř jsou stěny hrobky pokryty nápisy, takzvanými pyramidovými texty a strop pohřební komory představuje nebe s hvězdičkami.

Zajímavá je hrobka dvou bratří, jsou zde pohřbeni: Niankhkhnum a Khnumhotes. Blízkost, s jakou se sebe navzájem dotýkají, napovídá, že jde o příbuzné, patrně bratry. Mohla by to být dokonce dvojčata. V hrobce jsou pohřbeni se svými ženami a dětmi. Objevil se dokonce nápad, že mohlo jít o siamská dvojčata. A samozřejmě v jednadvacátém století nemohlo chybět tvvrzení, že šlo o gaye.

V Saqqaře je toho k vidění povíc, třeba hrobka Haremheba, kterou si začal stavět, ještě když byl jen velitelem egyptské armády. Když se stal faraonem, hrobku sice dál vylepšoval, ale nakonec byl jako faraon pohřben v Údolí králů.

Vydali jsem se o kus dál k zalomené pyramidě. Anglicky je to bent pyramid a dal ji postavit faraon Sneferu. Pokud jde o pyramidy, máme jasno: jeden faraon- jedna pyramida. Jak vůbec jeden faraon mohl za svého života dát dohromady takovou hromadu šutrů? Takže jsou i tací, kteří jsou přesvědčeni, že pyramidy postavili ufouni. Jenže jeden faraon- jedna pyramida? Sneferu dal za svého života postavit ne méně než tři pyramidy. Stavělo se pokusem a omylem, takže první pyramida v Meidumu se začala ještě během stavby hroutit. Stavební úsilí se tedy přesunulo jinam a začala stavba druhé pyramidy. Odvážně stoupala k nebesům, jenže najednou bylo zjevné, že ten úhel, pod který směřovala vzhůru, je přece jen moc odvážný. Co teď? Pyramida se hroutí dovnitř, tak ten úhel zmenšíme a uvidíme, co to udělá. V pyramidě to pořád praskalo a skřípalo, a tak přišly ke slovu vzpěry z kmenů libanonských cedrů. Chtěli byste v něčem takovém prožít celý svůj posmrtný život? Sneferu se rozhodl, že ne a pustil se do třetí pyramidy. Zalomená pyramida, ono se ji tak nejspíš neříká, ale mě se ten název líbí, tak jí tak budu říkat dál, je dnes přístupná. Egyptolog Dr. Bob Brier ve své přednášce o starém Egyptě říká, že lézt dovnitř je pěkně nebezpečné a přiznává, že i když dělal ve svém životě hodně věcí, které dělat neměl, tohle bylo asi ze všech nejnebezpečnější. Tohle jsem dal hned hrdě k lepšímu, sotva  jsme vylezli ven, ale ono to za Briera před třiceti či kolika lety mohlo vypadat v pyramidě o hodně jinak. Ty průchody jsou hodně nízké, takž nejlepší je vlézt dovniř pozpátku. I tak se každou chvíli praštíte hlavou o nizoučký strop, na to se však neumírá. Nakonec pak vylezete po dřevěných schodech do výšky pátého patra a uvidíte hromadu nocujícíh netopýrů a nahoře korbelovou klenbu. To je klenba, kdy se kameny, ze kterých je postavena stěna, postupně k sobě přibližují, až se přiblíží k sobě tak, že vytvoří korbelovou klenbu a s ní uzoučký strop. Egypťané uměli klenbu z vepřovic, kamennou klenbu zavedli až Římané.

A tak jsme venku. A tady je červená pyramida. Moc červená mi nepřipadá, ale nebudu se vzpouzet a přijmu zavedený název. I do ní se dá vlézt. Chce někdo dovnitř? Dnes jsmke byli už v Džoserově, pyramidě, Unasově pyramidě i zalomené pyramidě. Klaustrofobií patrně z nás netrpí nikdo, ale červenou pyramidu si nakonec svorně odpustíme.